Zdění v kabině

Přiznávám, že dnešní tlumočení bylo docela napínavé. Nějak se nám nepodařilo přeložit celé kázání, takže nám chyběly čtyři stránky textu. Velmi volně psaného, celkem tak jedna A4. Nuž, co teď s tím? Zatímco jsme s jedním Jaromírem tlumočili první část programu, kam druhý Jaromír zasáhl jen asi tak na dvě minuty, pročítal si druhý výše zmíněný své stránky a psal si poznámky. Jakmile začalo kázání (připomínám, že trvá 40 minut), chopili jsme se s prvním výše zmíněným Jaromírem zbývajících tří papírů a jali jsme se vpisovat překlad meziřádkovou metodou. Přitom jsme po očku a přesto s obavami v očích sledovali (tedy alespoň já), jak ubíhají stránky pod rukama druhého Jaromíra. Jakmile se přiblížila kritická stránka, kde končil připravený překlad, snažila jsem se tlumočníkovi podsunout do té chvíle skoro dopřipravený doslovný překlad. Ale ouha, tlumočník nechtěl. Visel očima na svém papíru a přes mou všemožnou (podle výsledku spíš nemožnou) gestikulaci, naznačování, posunování papírů, ukazování řádků, odmítal tvrdošíjně jakoukoli změnu. Když byl na konci jednoho nepřijatého papíru, snažila jsem se mu podstrčit druhý. Přemýšlela jsem, jakou fintu vymyslet, aby pochopil, že jsme mu to přeložili a že se nemusí bát přeskočit očima. Nic nepomohlo. Mám dojem, že kdybych mu v tu chvíli nabídla čokoládu nebo třeba brambůrky, sáhl by po nich mnohem spíš, než po našem krásném překladu. A my jsme se tak snažili - zbytečně. Ale všechno dobře dopadlo - tedy aspoň pro nás v kabině. Co se linulo ven po drátech, to netušíme. A ještě asi dlouho nebudeme. :-)