Co bych byla, kdybych nebyla

Kdybych nebyla v Chemnitz jako tlumočník, tak bych ze všeho nejradši dělala to, co tu teď kolem mě provádějí ty milé paní. Asi tak dvakrát denně (dopoledne, odpoledne) přijedou s třípatrovým vozíčkem, který je plný větších a menších talířků. Na jednom je ovoce, na druhém, tom menším, nějaké sladkosti, vše pečlivě zabalené do folie. Nejde ani tak o to, že je to neobvykle milé a pozorné, taky je to docela příjemné, když člověk ve stresu, že má už jen dvě minuty a čtyři nepřeložené strany, může do něčeho kousat a není to zrovna jeho vlastní ruka. Nejlepší na tom všem ale je, že na tom třípatrovém vozítku je také papír s přesným rozpisem, kam všude a komu všemu se mají po aréně ty talířky rozvézt. Nejen rozmazleným tlumočníkům :-), ale také technikům od přenosu, řečníkům a všem možným spolupracovníkům. Fascinuje mě láska a pečlivost, s kterou je to vymyšlené, připravené a s kterou to pak německé sestry rozvážejí. A předtím krájejí a nakládají na talířky, protože takhle se to v obchodě rozhodně nekoupí :-). Jak už jsem řekla, kdybych tu nebyla jako tlumočník, rozvážela bych po aréně dobroty. Ale protože tu jsem jako tlumočník, musím se postarat, aby práce milých sester nebyla v Pánu marná. Takže na vás, milí čtenáři. Dobrá čokoláda - moc dobrá :-)!!

Podivuhodné chování návštěvníků v aréně

Tak jsme to docela odhadli, i když to nebylo ani moc těžké. Cože to? No, že dnes večer bude v aréně v Chemnitz méně lidí než včera při zahajovacím programu. Ale nakonec ten rozdíl nebyl zas tak veliký - 5 600 účastníků, to není málo :-). Ačkoli byly dojmy některých z nás trochu rozpačitější než včera a padala různá tvrzení, třeba že to nebylo úplně ono nebo že lidé nebyli tak pozorní a napjatí a tak různě, dohodli jsme se, že to bylo tím, že se pomalu zvyšuje a bude zvyšovat naše únava. Protože upřímně, pokud téměř 6000 lidí vydrží sedět déle než hodinu a půl skoro bez pohnutí, pak je to udivující. A když z toho téměř 40 minut tvoří kázání (!!!), tak je to neuvěřitelné. Vůbec jsou programy jednotlivých dnů zajímavě připravené. Nejdřív přijde 40minutové pásmo společných písní i písní pozvaných umělců (vždy jednoho jeden večer), moderování, klipu, rozhovoru a scénky. Ačkoli nejsou příspěvky nijak šílené, přece jen je to poměrně živá část programu, velmi různorodá, až náročná na sledování. A pak střih a přijde řečník, který 40 minut káže a vůbec se nesnaží lidi něčím zaujmout, udržet jejich pozornost nebo jinak motivovat k poslechu. Oni to dělají sami od sebe. A pokud se někdo pohne, nebo snad dokonce ruší, pak jsou to jednotlivci nebo nějaká skupinka mládeže :-). Ale i v tom nejzazším a nejvýš položeném místě, kde jsem dnes seděla, účastníci pozorně sledují dění na jevišti nebo na obrazovkách, pokud na jeviště přes celou halu nedohlédnou :-). Je to zvláštní, ale přitom strašně milé.

Na pláni v Šineáru

Když někdo sleduje ProChrist, nemá nejmenší pochybnosti o tom, že se jedná o německou akci. Všude je slyšet němčina, všude je vidět němčina, logo je německé, hlavní řečník je Němec, skoro všichni ostatní na pódiu taky, celá akce se koná v Německu... Ale stačí se usadit u stolu v místech, kde se zdržují tlumočníci a za chvíli vám jde hlava kolem. Chorvati u mého stolu jsou spíš tiší samotáři, ale před chvílí řešili výsledky jakési sázky, tak se docela rozmluvili. Za mnou u stolu si připravují materiály na večerní živé tlumočení Turci. A upřímně řečeno, že by se moc snažili tlumit hlas, to se nedá říct. Z konce chodby se ozývá - ani nevím co, ale rozhodně tomu nerozumím. Takže to bude něco cizího. Do toho všeho se plete němčina jako spojující jazyk. Co mi tu ale chybí, je čeština. Čekám na své dva kolegy, které jsem zanechala samotné v tlumočnické kabině, protože už pro mne dnes neměli práci. Ale trvá jim to nějak dlouho. Všichni ostatní tlumočníci už přišli, jen ti čeští ne. - Jenže co byla pravda před pěti minutami, není pravda teď. Opravili chyby a už šli na oběd. A já jdu také.
Mmch. pozdravují vás Chorvati. Jen nevědí, jestli se česky děkuji řekne ďakujem, dzienkujem nebo ještě jinak. Musela jsem jim poradit, ale nakonec jsme se dohodli. Takže jsme na tom přece jen lépe než na pláni v Šineáru. Tam si navzájem nerozuměli vůbec.

Ostrý začátek

To tedy byl ostrý začátek. Na včerejší ProChrist pro děti se sice sešlo přes 6000 dětí a rodičů, ale že by se někdo odvážil předem odhadnout počet návštěvníků při dnešním zahřívacím a zahajovacím kole večerních programů, to asi ne. Kousek od místa, kde jsme seděli, by se našlo tak možná dvacet míst. Jinak byla celá aréna plná. Úplně a zcela. A ještě se nosily židle, odkud se dalo. 6400 převážně asi křesťanů z Chemnitz a okolí přišlo, aby se zúčastnilo programu s tématem: Komu vůbec mohu věřit? Zpráva, kterou přinesl hlavní řečník ProChrist, Ulrich Parzany, byla jasná. Důvěra není odvážné skákání a doufání, že nespadnu, ale konkrétní kroky, které děláme.
Na příkladu královského služebníka z Kafarnaum ukázal, že první krok na cestě důvěry v Ježíše je setkání s ním. Rozhodnutí takové setkání vůbec uskutečnit. Další potom následují. A čím víc takových kroků uděláme, tím víc vidíme, že Ježíš je někdo, komu můžeme důvěřovat. Pro králova služebníka jistě nebylo snadné uvěřit Ježíšovu slovu, ale udělal to, spolehl se na to, že Ježíš ví, co dělá, a jeho důvěra byla odměněna. Uvidíme, co nás kromě dobré hudby čeká zítra :-).

ProChrist pro děti

Nu, tak to bylo veselé. 6200 dětí a rodičů. To není málo. Sami organizátoři byli překvapení, kolik se jich tu sešlo. Byli připravení na tři, možná čtyři tisíce účastníků dětského ProChrist a přišlo jich skoro dvakrát tolik. A to si ještě vemte, jaký to byl úžasný rámus, když všechny ty děti plné života a energie začaly na výzvu kyberagentů napodobovat bouřku. Nejen že dupaly a tleskaly a ječely jako o život, ony si ještě přinesly nejrůznější předměty, kterými mohly chřestit a mlátit a bouchat. :-o
Ale stálo to za to. Protože vším tím hlukem, který měl evokovat hřmění a úder blesku, se jim podařilo z minulosti přivolat nevěřícího, pochybujícího Tomáše, aby se mu pokusily vysvětlit, že nemusí pochybovat, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých a žije. A pak Tomáše děti zase stejným rámusem odeslaly do minulosti do Jeruzaléma, kde se setkal s Ježíšem a uvěřil. Přiznávám, že nám starším by se asi víc líbil nějaký trik a la David Copperfield, ale děti vzaly i to, že se Tomáš objevoval a mizel ve chvíli, kdy byla na jevišti tma a všichni byli zaujati hlukem a světly jinde. Koneckonců nešlo o to, abychom celý večer dumali, jak se to asi mohlo stát, ale abychom si my i děti odnesli, že Bůh je láska a Ježíš živý a že můžeme být jeho přáteli, i když ho nevidíme.
Celému včerejšímu závěru dětského ProChrist předcházelo detektivné pátrání, které probíhalo na 350 místech Německa, Rakouska a Švýcarska a kterého se zúčastnilo odhadem 40 000 dětí.

150 minut

Za 2,5 hodiny, tedy za 150 minut, začne první večerní program letošního ProChrist v německém Chemnitz.
Sedím na chodbě v aréně a všude kolem probíhají poslední přípravy a úpravy. Z pódia v hale, která pojme až sedm tisíc návštěvníků, se ozývají různé zvuky ze zvukové zkoušky. Kolem mého stolu občas projede nějaký organizátor na koloběžce. U stolu za mnou sedí tlumočníci a připravují si materiály, odpočívají nebo prostě jen využívají chvíle volna, aby si vyřídili e-mailovou korespondenci. Ačkoli první návštěvníci teprve přijdou, tlumočníci už si včera a dnes část své práce vyzkoušeli, když tlumočili včerejší večerní bohoslužbu pro spolupracovníky, což bylo takové menší shromáždění, kam přišlo asi tisíc lidí. :-) Velká většina práce je ale teprve čeká. Stejně jako všechny ostatní.
I když kuchaři už několik dní sytí stovky žaludků, hudebníci několik dní zkoušejí, technici natahují několik dní kabely, řemeslníci budují venku ve stanech několik dní tělocvičnu a děti mají svůj dětský ProChrist za sebou. (O tom více v samostatném příspěvku.) Přesto je možné pozorovat, jak se na chodbách, kudy budou procházet návštěvníci, připravují informační stánky a prodejní stánky a cedule a nápisy a upozornění a vůbec všechno, co je k takové akci potřeba. V tom všem je cítit velké očekávání, jaké to všechno vlastně bude. Kolik lidí přijde a co se asi stane. Chcete-li sledovat večerní program online, můžete se od 19:30 připojit na www.erf.de. Není to sice česky, ale za podívání to jistě stojí. Už nám zbývá jen 130 minut.