Na pláni v Šineáru

Když někdo sleduje ProChrist, nemá nejmenší pochybnosti o tom, že se jedná o německou akci. Všude je slyšet němčina, všude je vidět němčina, logo je německé, hlavní řečník je Němec, skoro všichni ostatní na pódiu taky, celá akce se koná v Německu... Ale stačí se usadit u stolu v místech, kde se zdržují tlumočníci a za chvíli vám jde hlava kolem. Chorvati u mého stolu jsou spíš tiší samotáři, ale před chvílí řešili výsledky jakési sázky, tak se docela rozmluvili. Za mnou u stolu si připravují materiály na večerní živé tlumočení Turci. A upřímně řečeno, že by se moc snažili tlumit hlas, to se nedá říct. Z konce chodby se ozývá - ani nevím co, ale rozhodně tomu nerozumím. Takže to bude něco cizího. Do toho všeho se plete němčina jako spojující jazyk. Co mi tu ale chybí, je čeština. Čekám na své dva kolegy, které jsem zanechala samotné v tlumočnické kabině, protože už pro mne dnes neměli práci. Ale trvá jim to nějak dlouho. Všichni ostatní tlumočníci už přišli, jen ti čeští ne. - Jenže co byla pravda před pěti minutami, není pravda teď. Opravili chyby a už šli na oběd. A já jdu také.
Mmch. pozdravují vás Chorvati. Jen nevědí, jestli se česky děkuji řekne ďakujem, dzienkujem nebo ještě jinak. Musela jsem jim poradit, ale nakonec jsme se dohodli. Takže jsme na tom přece jen lépe než na pláni v Šineáru. Tam si navzájem nerozuměli vůbec.